| 
| 
Provedl jsi mě po dlouhé cestě rájem
i peklo jsi mi ukázal, ale stálo to za to.
Už jen slova díků o které nemáš zájem
a nově nalezené v srdci mém zlato.
Od slabého plamínku tvého
nechal si vzplát mou pochodeň.
Hřála a svítila do světa širého
zbyla jen povodeň.
Síla draka co padnout mi nedá,
ten plamen před vodou ochrání.
Bojovnost lvice špatně se mi hledá,
však ta jediná mě zachrání.
Jedno nesou jméno žalobce i obhájce,
shodné cíle mají
tvá je obžalovaných lavice
a mě se ptají.
Navrhovatel jsem já a život soudcem
obhajuji tvé skutky
a zkouším (jak si chtěl) být sobcem
ale zbyly jen smutky.
Sedím vedle tebe na lavici obžalovaných
a soudí nás ON
jsme v davu nevinných
co čeká skon.
Neprohřešil se jediný z nás proti zákonům bytí.
Však chybovali jsme ve společném žití.
Zvony zní mi hlavou
natahuju k nim ruce
a myšlenky si plavou
pak vrátím je prudce
ty zvony trpí vadou
chybí jim srdce
za hlukem aut zas dveře zavírám
a láhev plnou smogu ucpávám
voňavý ráj a celta pod převisem
místo, kde všude doma jsem
věrný přítel po boku
co kráčí se mnou šest roků
šíré nebe nad hlavou
a slunce voní dálavou